Finanční pomoc studentům: proč, jak a kdy?

Stejně jako v ostatních vyspělých zemích i v České republice je vysokoškolské vzdělání klíčem k zaměstnáním zajišťujícím vyšší prestiž, vyšší výdělky, vyšší životní úroveň i celkově vyšší kvalitu života. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu činila u nás v roce 2008 průměrná měsíční mzda středoškolsky vzdělaného pracovníka 26,763 korun, u pracovníka s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním na bakalářské úrovni 30,263 korun, vysokoškolsky vzdělaný pracovník s magisterským a vyšším diplomem si v průměru vydělal 45,566 korun. Tyto údaje odpovídají i mezinárodnímu srovnání OECD (Education at a Glance, 2009), ze kterého plyne, že Česká republika patří k zemím s největšími rozdíly v příjmech mezi vysokoškolsky a středoškolsky vzdělanou populací. Podle tohoto zdroje v roce 2007 činily u nás průměrné příjmy ze zaměstnání vysokoškolsky vzdělané osoby ve věku 25 – 64 let 1,9 násobek příjmů osoby se středoškolským vzděláním. Vyšší hodnoty dosáhlo pouze Maďarsko (2,2), v USA to bylo 1,8, v Německu 1,6, a ve Švédsku jen 1,3.

Čím významnějším zdrojem sociálního vzestupu a životního úspěchu vzdělání v dané společnosti je, tím větší důraz se klade na to, aby přístup ke vzdělání byl otevřený a spravedlivý. To nevyhnutelně vyvolává otázku, komu se vyššího vzdělání dostane a komu naopak zůstane odepřeno. Nejde přitom jen o to, jak velká část populace má šanci získat vyšší vzdělání, což vyvolává spíše otázky spojené s prosperitou země a její schopností obstát ve světové konkurenci, ale zejména o to, z jakých důvodů je určitým skupinám obyvatelstva vzdělávací systém otevřený více než jiným. Ve chvíli, kdy rozdíly v dosaženém vzdělání mezi skupinami jsou vnímány jako důsledek nerovných  šancí způsobených něčím jiným než zájmem, schopnostmi a vůlí studovat (rasa, náboženství, pohlaví, sociálně-ekonomický původ), jde o problém dotýkající se samé podstaty sociální spravedlnosti a sociální soudržnosti společnosti. Ačkoli dosavadní vývoj ve světě ukazuje, že čím vyšší je celková vzdělanostní úroveň země, tím nižší je hladina vzdělanostních nerovností, není tomu vždy tak, že růst vzdělávacích příležitostí automaticky vede ke zmenšování nerovností.

Rozdíly v dosaženém vzdělání mezi různými skupinami obyvatelstva i to, do jaké míry je lze připsat na vrub nerovnostem ve vzdělanostních  šancích, mají samozřejmě kulturní, historickou, politickou i geografickou dimenzi. Ve vyspělých zemích, kde dosažené vzdělání hraje klíčovou roli v sociální stratifikaci společnosti již celá desetiletí a vzdělávací systém je tam tudíž v centru pozornosti vlád i obyvatelstva, se podařilo zmenšit ty nekřiklavější nerovnosti v šancích na vzdělání a to zejména mezi různě industrializovanými regiony, mezi městem a venkovem. Je to dáno mimo jiné i tím, že tyto rozdíly jsou zřetelně viditelné a na jejich zmenšení lze snadněji zacílit příslušná „plošně působící“ opatření vzdělávací politiky. Za mnohem složitější je právem považováno odstraňování nerovností, které mají mezi různými příčinami nerovných šancí na vzdělání zcela zásadní význam, neboť jsou člověku „připsány“ zrozením. Mezi tyto příčiny nerovných šancí na vzdělání patří zejména pohlaví, příslušnost k etnické minoritě a sociálně-ekonomický původ.

Ústřední otázkou, na kterou dnes vlády vyspělých zemí hledají odpověď, tedy není, jak dosáhnout formální rovnosti, ale spíše jak se co nejvíce přiblížit ideálu rovných šancí a spravedlnosti, jehož naplňování by nemělo být v rozporu s efektivitou. Jinak řečeno, nemohou-li nejvyššího vzdělání dosáhnout všichni, což je logické a pochopitelné, pak na první pohled rovnost šancí v přístupu ke vzdělání nemůže znamenat nic jiného, než že šance na studium mají být stejné pro všechny se stejnými schopnostmi a motivacemi studovat.

Skutečnost, že stále a všude – byť v různé míře – platí, že vyššího vzdělání dosahují častěji ti, kdo patří k takzvané „většinové populaci“ a mají příznivější sociální původ, je jedním z hlavních důvodů, proč v posledních letech nebývale roste význam studia zdrojů nerovností ve vzdělanostních šancích a hledání účinných nástrojů směřujících k jejich zmenšování. Vedle reforem základního a středního vzdělání, kde nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vznikají především v důsledku snah rodičů z vyšších sociálních vrstev posílat děti do škol zvyšujících šance na pokračování ve studiu na vyšším stupni, jedním z nejvýznamnějších nástrojů zmenšování bariér přístupu k vysokoškolskému vzdělání patří systémy finanční pomoci studentům vysokých škol.

Systémy finanční pomoci studentům vysokých škol se přitom stávají stále důležitějším nástrojem vládních politik, jejichž cílem je zmenšit sociální bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Je tomu tak v prvé řadě proto, že ve vyspělých zemích čím dál tím větší podíl mladých lidí dosahuje středoškolského vzdělání, které umožňuje vstup na vysokou školu. To vede k růstu aspirací na dosažení vysokoškolského vzdělání zejména v sociálních skupinách, jejichž participace na vysokoškolském vzdělání byla v minulosti poměrně nízká. Jinými slovy, stále prostupnější systémy středního vzdělání přivádí k branám vysokých škol stále větší počet mladých lidí pocházejících z rodin s nižším sociálně-ekonomickým statusem a nižšími příjmy, kteří jsou na studium na vysoké škole připraveni a jsou k němu motivováni. Zejména na tyto studenty jsou v čím dál tím větší míře zacíleny různé programy finanční pomoci.

Význam systémů finanční pomoci studentům vysokých škol roste i proto, že stále rostoucí počty studentů v terciárním vzdělávání vedou k růstu výdajů na vysokoškolské vzdělávání. Možnosti vlád tyto výdaje zvyšovat jsou ovšem v souvislosti s růstem výdajů na další oblasti patřící k vládním prioritám (základní a střední vzdělávání, zdravotnictví, penzijní systémy, atd.) přirozeně limitovány. Proto s ohledem na vysokou individuální návratnost vysokoškolského vzdělání se ve stále větší míře ve financování terciárního vzdělávání prosazuje princip spoluúčasti studentů. Ačkoli moderní systémy spoluúčasti jsou ve stále větší míře založeny na principu odloženého školného, které se splácí až z budoucích příjmů absolventů, je zvyšování významu spoluúčasti studentů na krytí nákladů spojených s poskytováním vysokoškolského vzdělání doprovázeno posilováním role systémů finanční pomoci studentům vysokých škol. Finanční pomoc studentům je v tomto případě nástrojem působícím proti vzniku ekonomických bariér v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Jinými slovy, systémy finanční pomoci studentům vysokých škol kompenzují i možné negativní sociální důsledky stále se rozšiřující spoluúčasti studentů pro ekonomickou dostupnost vysokoškolského vzdělání.

Stručně řečeno, hlavními cíli moderních systémů finanční pomoci studentům vysokých škol oslabovat vliv výchozí rodiny na rozhodování o studiu na vysoké škole a zmenšovat ekonomickou závislost studentů vysokých škol na výchozí rodině a to jak pokud jde o financování přímých studijních nákladů (školné a další náklady spojené přímo se studiem) tak nepřímých nákladů (životní náklady během studia).

Příprava návrhu finanční pomoci studentům byla zahájena na základě programového prohlášení vlády M. Topolánka z roku 2006, ve kterém stálo: „Budou vytvořeny podmínky pro větší zpřístupnění vysokoškolského vzdělávání a pro rozšíření nabídky studijních oborů. Vláda sníží sociální bariéru v přístupu k vysokoškolskému vzdělání a navýší prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum. Vláda nezavede školné, ale otevře diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol, vědy a výzkumu”. Základní principy navrhovaného systému finanční pomoci studentům byly obsaženy v Bílé knize terciárního vzdělávání (kapitola 7).

Příprava účinného systému finanční pomoci studentům patří mezi priority současné vlády Jana Fischera. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová ve svém prohlášení „Cíle MŠMT v oblasti terciárního vzdělávacího sektoru a výzkumu, vývoje a inovací” mimo jiné uvedla:  „Rozhodně hodlám pokračovat v reformě vysokého školství a postupně uskutečňovat změny navržené v Bílé knize terciárního vzdělávání. Za zvlášť důležitý cíl považuji urychlení práce na přípravě moderního systému finanční pomoci studentům.”

Návrh na zavedení systému finanční pomoci studentům vysoce ocenil i tým expertů OECD, který v říjnu roku 2009 hodnotil reformu terciárního vzdělávání v ČR. Ve zprávě expertního týmu OECD bylo na adresu návrhu finanční pomoci studentům mimo jiné uvedeno: „K zajištění rovných vzdělávacích příležitostí je nezbytný komplexní systém studentské podpory. Podle všech informací Česká republika takový systém zatím nemá. Většina českých studentů hradí náklady na své studium z rodinných rozpočtů a z výdělečné činnosti. Sociální podpora na úhradu studijních nákladů je omezená a nepřímá. Celostátní systém přídavků na děti poskytuje na základě zjišťování sociální situace podporu rodinám studentů, kteří nepřesáhli věk 26 let. Tuto podporu tak dostává přibližně jeden ze čtyř studentů. V „Bílé knize“ se navrhuje, aby se studenti coby „samostatné sociální jednotky“ stali konečnými příjemci sociální podpory, a dále aby získávali podporu v podobě systému studijních grantů, studentských půjček a cílených sociálních stipendií. Konkrétně by měl každý student nárok na základní studijní grant, základní studentskou půjčku a v závislosti na prokázání „nízkého sociálně-ekonomického statusu výchozí rodiny“ nebo postižení i na státní stipendium. Současně s tím by byla zrušena nepřímá podpora studentů, což by podle autorů přispělo k tomu, že by systém studentské finanční podpory byl „z dlouhodobého hlediska téměř fiskálně neutrální. Podle našeho názoru je toto schéma studentské podpory ve všech ohledech dobře koncipované a je v souladu s nejlepší mezinárodní praxí.“

První verze návrhu finanční pomoci studentům bude vládě předložena v květnu roku 2010.

Ve snaze připravit co nejlepší právní normu, která pomůže všem studentům, přistupujeme k přípravě návrhu zákona odpovědně,. Je pro nás klíčové, aby v systému finanční pomoci, který navrhneme, nebyl žádný typ studenta opomenut a aby celý systém byl co nejlépe „vyladěn“. Proto již v průběhu jeho přípravy vedeme veřejnou diskusi. Tyto stránky věnované finanční pomoci studentům budou sloužit v prvé řadě k informování o průběhu prací a ke zveřejňování pracovních verzí návrhů jednotlivých prvků finančí pomoci. Diskuse a výměna názorů probíhá na facebooku, který je se stránkami finanční pomoci studentům propojen. Facebook jako doplněk stránek finanční pomoci studentům slouží v prvé řadě jako diskusní fórum reformního návrhu finanční pomoci studentům s tím, že nejzajímavější podněty a dotazy, které se v této komunikaci objeví, budou pravidelně na těchto stránkách zveřejňovány.

Petr Matějů a Simona Weidnerová
členové expertního týmu projektu Ipn Reforma terciárního vzdělávání odpovědní za přípravu návrhu finanční pomoci studentům